„Chtěl bych být v životě archeolog, ale asi budu jazzman.“
Díváme se se ženou na Star Trek v původním znění. Lucka kouká a ptá se: „Kdo to je?“ „To jsou Klingoni. To jsou takový mimozemšťani.“ Lucka se zamyslí: „Klingoni… to jsou takový angličťani.“
„Mamí, můžeme si kapra nechat živýho a umlátíme ho doma?“
Dotaz přes GTalk: „Tondo, jsi tam?“
Odpověď: „Tati jsem tam“
Cestou domů Tonda na celou ztichlou tramvaj: „Tady si někdo prdnul“ … „To byl asi tatínek.“ … „Tatínku, zachoval jsi se nespolečensky.“
„Mami, a po kom jsem tak hrozně roztomilej?“
Jana: „Tondo, kdo složil slova k naší národní hymně?“ „Josef Kajman Tyl!“
První hodinu ve škole. „Děti, umí z vás někdo nějakou básničku nebo písničku?“ Nikdo se nehlásí, Lucka se vrtí, ráda by, ale stydí se. Na další výzvu paní učitelky se ozve: „Já znám jednu sprostou písničku.“
Lucka: „Tondo, neposmívej se!“ Tonda: „Já se neposmívám. Já jenom dělám kukačku.“
„Mamí, já nevím jaký šaty mám vybrat, když jich je hodně!“
„Mamí, Lucka si zpívá a já nemůžu pořádně kašlat!“
Táta sedí a v ruce má desetipalcový tablet. „Tatí, co to máš?“ „Tablet.“ „Jé, to vypadá jako půlka od počítače!“
„Tatínku, ty máš krásný chlupy. Na první pohled vypadáš jako opice.“
Tonda ráno při snídani pronesl moudro: „Mrtvej člověk po čase zkostří.“
„Tondo, pomůžeš mamince s přípravou večeře?“ „Ne, já ten čas využiju na hraní.“
„Víte co budu dělat, až budu mít telefon? Budu posílat ejmly!“
V kuchyni kvasí v demižonu víno. „Tatí, já jsem slyšela, jak to víno dělá klap, klap!“ „Však to můžeš slyšet i nadále.“ „Já to slyšela nadále, byla jsem až u stolu a slyšela jsem to!“
Lucka si po ránu prozpěvuje: „Okolo Dřevoně, pasou se tam koně…“
Po návratu ze školy v přírodě: „Toníku, mně se tak stejskalo po tý tvojí kulatý hlavičce!“ „Mně ne, já ji měl s sebou…“
„Babičky jsou chytrý, protože jsou dlouho na Zemi.“
Jana Tondovi vysvětluje výrok, že samochvála smrdí. „Když se někdo sám chválí, tak se vlastně vytahuje.“ Tonda oponuje: „Já se nevytahuju, já normálně oznamovací větou oznamuju, že jsem na vybiku dobrej.“
Pohádka v televizi, sudička nad miminem: “… a když přes sebe přehodíš plášť od hlavy až k patě, tak všem zmizíš z očí.“ Tonda rozhodil rukama, „No jo, to z něj bude nindža!“
Tonda čte večer nahlas v posteli Křemílka a Vochomůrku. Lucka si něco brouká. „Lucko, posloucháš mně? Já jenom jestli to nečtu zbytečně.“
Tonda kouká na vílu Amálku. Nějaký obr tam buší do skály a snaží se dostat ke svému srdci. „On má srdce v kameni? To jako mimo tělo? To by byl tuhej!“
„Mamí, já jsem se píchla do oka a nudím se!“
Paní učitelka se dnes ptala dětí, kdo objevil Ameriku. Děti volali „Kolumbus!“, „Kryštof Kolumbus!“ Když utichl hluk, přihlásil se náš Tonda: „Ameriku objevili Vikingové, pak Kryštof Kolumbus, a pak Amerigo Vespucci. Po něm je Amerika pojmenovaná.“ No, nebude to mít ve škole snadný…
Tonda přišel do kuchyně kde Jana dělá k snídani palačinky: „Máma – olej.“ „Ty neumíš normálně mluvit?“ „Ne. Jsem australopithecus.“ „Ale ti nemluvili, tak raději mlč.“ „Uh, Aaa, ugh, ugh, …“
Lucka: „Kravičká zelená to je moje potěšení!“ Tonda: „Travička! … Ty kravičko…“
Lucka našla v mikulášské nadílce bramboru. „To jsem asi dneska zlobila. Nebo to bylo včera?“
„Já fazole jíst nemusím. Já prdím skoro pořád.“
Tonda si zastrčil za pásek gumový meč a prohlásil, že je král mrazu. Lucka kontrovala, že je královna přírodniny.
V tramvaji při návratu z mikulášské besídky. „Co je důležitější? Policie, nebo čert?“
Rozjařený Tonda na oslavě narozenin strejdy Ivoše na Bohdalci: „Krtku, vystrč podprdku!“. Dále dodal „Mít takhle vylitej oceán v hlavě, to jsem ještě neměl.“ A to nepil nic alkoholického.
Tonda sedí nad sešitem a něco píše. „Maminko, pojď blíž!“ „Copak?“ „Musíš se stát svědkem dokončení úkolu.“
„Tatí, ty jsi docela trvanlivej…“ Myslel tím trpělivý.
„Tatí, Lucka říká, že jsem lhář!“ „A co jako, mám snad něco vyšetřovat?“ „To ne, to by bylo o to horší…“
Já nefixluju, jenom hledám žolíky.
Jana řídí a něco mi vypraví. „Mami, nemluv a soustřeď se!“
„Děti, víte co bude k snídani?“ Lucka: „Jó, krucipová kašé!“
Tonda ráno vstal od knížky Pražské pověsti: „Maminko, já jsem si přečetl pohádku a chce se mi čůrat!“
Lucka na procházce: „Já ti natrhnu kytku, mami, jó?“
„Mami, to jsem ale mazanec!“ Chtěl sdělit, že je mazaný.
Lucka, podvečer, Křižovnické náměstí u sochy Karla IV.: „Jé, to je král!“ „Ano Lucko. A víš jak se jmenuje?“ „Nevím.“ „Ale víš, já ti napovím … Karel …“ „Gott!“
Lucka: „Ach jó, Tonda mi tak dlouho dával pusinky, až jsem od něj chytnula kašel.“
Věruška nandavá Tondovi večeři do ešusu: „Tondo, chceš ještě?“ „Ještě ne.“
Ivo se ptá Tondy. „Co to čteš?“ „Neználka. Teď jsem tam jak dělají básničky.“ „Jo slunce - žbluňce!“ „Ano, to jsem také zaznamenal.“
Tonda kašle a má trochu teplotu: „Tati, já se cejtim uvolněnej jako … jako … jako hadice.“
Lucka kouká, jak se táta převlíká: „Mamí, proč má táta velký prsa jako mají ženský?“
Následkem dopoledního zpívání s dětmi Tonda pobíhá po bytě a řve „Jóhóhó je to tak, jsem narušenej a zkérovanej vlkodlak!“
21:15, v kuchyni připravuji pozdní večeři pro mně a pro Janu. Otevřou se dveře a v nich Lucka: „Tatí, Tonda mně uškrtil a ruší mně při spaní mojim!“
Jana šla s dětma koupit kapra. Stála ve frontě a Tonda se postavil k pultu. Ozvala se rána, vzápětí se na desce stolu objevily vnitřnosti kapra. Tonda vyvalil oči a hlesnul: „Hustý…“
A je po spaní. Tonda vedle zpívá “… zbejvaj roky asi né moc dlouhý a Bůh nám sebral beznaděj… “.
A se spánkem je rozhodně konec. Tonda vedle zpívá „moje mládí uprchlo tak jako sen…“.
Tonda: „Tati, to vypadá jako vaječník.“ „Cože?“ No tenhle svícen, šly by do něj dát čtyři vajíčka na tvrdo.“
Lucka po Večerníčku: „My jsme ty krysy a ne klokani…“
Sobota večer, odcházíme z návštěvy rodičů. Ve dveřích táta nutí Janě krabici Tatranek. Jana zdvořile odmítá. Tonda vše pozoruje, a pak zoufale zvolá: „Maminko, přijmi ten dar!“
Lucka: „Zlatá brána otevřena, kdo do ní vejde, tomu hlava sejde, ať je to ten nebo ten, praštíme ho kotletem.“
Tonda: „Musím uznat, že jsem drnda. Ale drzej teda nejsem.“