Gmi
1. Sednu si na taburet z lýčí
D#
a ty na postel z nehorázné něhy,
F
a to spojení z nás zničí,
Gmi
tvá tvář je víc než boží
D#
i v týhle chvíli, která nemá břehy,
F
a v tom strachu, kdo koho dřív složí,
D# F
jak ten pár chromejch koní.
Gmi
2. Tak marnejch jako záře svící
D#
na pláň rozdupanou těmi,
F
co se milujou jak býci,
Gmi
kde se v osudovým třesku
D#
řítí touhle věčnou zemí
F
stáda rozpálenejch mezků,
D# F
nejen pár chromejch koní.
Gmi
3. Těch, co se věčně choulí k sobě,
D#
viní kdekoho z tý zimy,
F
kdy je v posteli jak v hrobě,
Gmi
kdy ti nevinní se vzbouří
D#
a ti vinní se vzbouří s nimi,
F
že se udí v jednom kouři,
D# F
jak ten pár chromejch koní.
Bb F
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
Bb Gmi D# Bb
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.
Bb
*: Tak mi podej láhev piva,
Gmi
která jediná tu zbyla,
F
která jediná tu zpívá,
Bb
jen se zvedej, ty mý mládě,
Gmi
jsme teď první, v tom je síla,
F
a taky předposlední v řadě,
D# F
po nás pár chromejch koní.
Gmi
4. Ti se belhají k svý mezi,
D#
která byla a už není,
F
a ta ženská z nich je březí,
Gmi
a nás v kleštích drží sázka,
D#
při zemi to hřmění
F
a při životě láska,
D# F
jak ten pár chromejch koní.
Bb F
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
Bb Gmi D# Bb
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.