R09 T140
H E H
1. Měsíc snílek stoupá nad skalou
F#
a zpívá si svou píseň pomalou,
H E
je podobná té, co jsem složil sám,
F# H
tak poslouchej a nehleď k hodinám.
H E H
R: Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou,
C#7 F#
málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou,
H E
jedním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už znát,
H F# H E H F#
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená chtěl bych rád.
H E H
2. Dnešní noc je stokrát ztřeštěná
F#
a doznám, že jsem šťastný, že tě mám,
H E
už vítr vlahý stopy bázně svál,
F# H
tak můžu říct, co léta jsem si přál.
H E H
R: Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou,
C#7 F#
málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou,
H E
jedním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už znát,
H F# H E H F#
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená chtěl bych rád.
H E H
3. Nevyznám se příliš v lichotkách
F#
a občas se tak stydím, že bych plách',
H E
za blízký strom se ukrýt, a pak vím,
F# H
že bych šeptal, ovšem hlasem dunivým:
H E H
R: Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou,
C#7 F#
málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou,
H E
jedním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už znát,
H F# H E H F#
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená chtěl bych rád.
H E H E H E H E
*: Tap ta da ...