R09 T140
E A E
1. Měsíc snílek stoupá nad skalou
H
a zpívá si svou píseň pomalou,
E A
je podobná té, co jsem složil sám,
H E
tak poslouchej a nehleď k hodinám.
E A E
R: Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou,
F#7 H
málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou,
E A
jedním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už znát,
E H E A E H
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená chtěl bych rád.
E A E
2. Dnešní noc je stokrát ztřeštěná
H
a doznám, že jsem šťastný, že tě mám,
E A
už vítr vlahý stopy bázně svál,
H E
tak můžu říct, co léta jsem si přál.
E A E
R: Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou,
F#7 H
málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou,
E A
jedním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už znát,
E H E A E H
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená chtěl bych rád.
E A E
3. Nevyznám se příliš v lichotkách
H
a občas se tak stydím, že bych plách',
E A
za blízký strom se ukrýt, a pak vím,
H E
že bych šeptal, ovšem hlasem dunivým:
E A E
R: Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou,
F#7 H
málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou,
E A
jedním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už znát,
E H E A E H
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená chtěl bych rád.
E A E A E A E A
*: Tap ta da ...