R09 T140
F Bb F
1. Měsíc snílek stoupá nad skalou
C
a zpívá si svou píseň pomalou,
F Bb
je podobná té, co jsem složil sám,
C F
tak poslouchej a nehleď k hodinám.
F Bb F
R: Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou,
G7 C
málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou,
F Bb
jedním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už znát,
F C F BbF C
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená chtěl bych rád.
F Bb F
2. Dnešní noc je stokrát ztřeštěná
C
a doznám, že jsem šťastný, že tě mám,
F Bb
už vítr vlahý stopy bázně svál,
C F
tak můžu říct, co léta jsem si přál.
F Bb F
R: Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou,
G7 C
málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou,
F Bb
jedním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už znát,
F C F BbF C
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená chtěl bych rád.
F Bb F
3. Nevyznám se příliš v lichotkách
C
a občas se tak stydím, že bych plách',
F Bb
za blízký strom se ukrýt, a pak vím,
C F
že bych šeptal, ovšem hlasem dunivým:
F Bb F
R: Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou,
G7 C
málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou,
F Bb
jedním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už znát,
F C F BbF C
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená chtěl bych rád.
F BbF BbF BbF Bb
*: Tap ta da ...