R09 T140
A D A
1. Měsíc snílek stoupá nad skalou
E
a zpívá si svou píseň pomalou,
A D
je podobná té, co jsem složil sám,
E A
tak poslouchej a nehleď k hodinám.
A D A
R: Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou,
H7 E
málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou,
A D
jedním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už znát,
A E A D A E
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená chtěl bych rád.
A D A
2. Dnešní noc je stokrát ztřeštěná
E
a doznám, že jsem šťastný, že tě mám,
A D
už vítr vlahý stopy bázně svál,
E A
tak můžu říct, co léta jsem si přál.
A D A
R: Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou,
H7 E
málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou,
A D
jedním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už znát,
A E A D A E
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená chtěl bych rád.
A D A
3. Nevyznám se příliš v lichotkách
E
a občas se tak stydím, že bych plách',
A D
za blízký strom se ukrýt, a pak vím,
E A
že bych šeptal, ovšem hlasem dunivým:
A D A
R: Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou,
H7 E
málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou,
A D
jedním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už znát,
A E A D A E
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená chtěl bych rád.
A D A D A D A D
*: Tap ta da ...