F Dmi F G
1. Když půjdeš po cestě, kde růže vadnou,
F Bb F
kde rostou stromy bez listí,
Dmi F G
tak vyjdeš na místo, kde tvý slzy spadnou
F Bb F
na hrob, co nikdo nečistí.
F Dmi F G
2. Jen starej rozbitej náhrobní kámen
F Bb F
řekne ti, kdo nemoh už dál.
Dmi F G
Tak sepni ruce svý a zašeptej ámen,
F Bb F
ať jsi tulák nebo král.
Rec. Dřív děvče chodilo s kyticí růží,
rozdávat lidem štěstí a svůj smích.
Oči jí maloval sám Bůh černou tuší,
pod jejím krokem tál sníh.
F Dmi F G
3. Všem lidem dávala náručí plnou,
F Bb F
sázela kytky podél cest.
Dmi F G
Jednou však zmizela a jako když utne,
F Bb F
přestaly růže náhle kvést.
F Dmi F G
4. Pak jsem jí uviděl, ubohou vílu,
F Bb F
na zvadlých květech věčně snít.
Dmi F G
Všem lidem rozdala svou lásku a sílu,
F Bb F
že sama dál nemohla žít.
F Dmi F G
5. Tak jsem jí postavil náhrobní kámen
F Bb F
a čerstvé růže jsem tam dal.
Dmi F G
Pak jsem se pomodlil a zašeptal ámen
F Bb F
a svoji píseň jsem jí hrál.