A F#mi A H
1. Když půjdeš po cestě, kde růže vadnou,
A D A
kde rostou stromy bez listí,
F#mi A H
tak vyjdeš na místo, kde tvý slzy spadnou
A D A
na hrob, co nikdo nečistí.
A F#mi A H
2. Jen starej rozbitej náhrobní kámen
A D A
řekne ti, kdo nemoh už dál.
F#mi A H
Tak sepni ruce svý a zašeptej ámen,
A D A
ať jsi tulák nebo král.
Rec. Dřív děvče chodilo s kyticí růží,
rozdávat lidem štěstí a svůj smích.
Oči jí maloval sám Bůh černou tuší,
pod jejím krokem tál sníh.
A F#mi A H
3. Všem lidem dávala náručí plnou,
A D A
sázela kytky podél cest.
F#mi A H
Jednou však zmizela a jako když utne,
A D A
přestaly růže náhle kvést.
A F#mi A H
4. Pak jsem jí uviděl, ubohou vílu,
A D A
na zvadlých květech věčně snít.
F#mi A H
Všem lidem rozdala svou lásku a sílu,
A D A
že sama dál nemohla žít.
A F#mi A H
5. Tak jsem jí postavil náhrobní kámen
A D A
a čerstvé růže jsem tam dal.
F#mi A H
Pak jsem se pomodlil a zašeptal ámen
A D A
a svoji píseň jsem jí hrál.