E C#mi E F#
1. Když půjdeš po cestě, kde růže vadnou,
E A E
kde rostou stromy bez listí,
C#mi E F#
tak vyjdeš na místo, kde tvý slzy spadnou
E A E
na hrob, co nikdo nečistí.
E C#mi E F#
2. Jen starej rozbitej náhrobní kámen
E A E
řekne ti, kdo nemoh už dál.
C#mi E F#
Tak sepni ruce svý a zašeptej ámen,
E A E
ať jsi tulák nebo král.
Rec. Dřív děvče chodilo s kyticí růží,
rozdávat lidem štěstí a svůj smích.
Oči jí maloval sám Bůh černou tuší,
pod jejím krokem tál sníh.
E C#mi E F#
3. Všem lidem dávala náručí plnou,
E A E
sázela kytky podél cest.
C#mi E F#
Jednou však zmizela a jako když utne,
E A E
přestaly růže náhle kvést.
E C#mi E F#
4. Pak jsem jí uviděl, ubohou vílu,
E A E
na zvadlých květech věčně snít.
C#mi E F#
Všem lidem rozdala svou lásku a sílu,
E A E
že sama dál nemohla žít.
E C#mi E F#
5. Tak jsem jí postavil náhrobní kámen
E A E
a čerstvé růže jsem tam dal.
C#mi E F#
Pak jsem se pomodlil a zašeptal ámen
E A E
a svoji píseň jsem jí hrál.