D F#miHmi A7 D F#miHmi A7
Emi A7
1. Vánek zlaté klasy hladí
Emi A7 D F#miHmi A7
a z dálky září bílé šaty svatební,
Emi A7
mák s modrou chrpou ladí
Emi A7 D F#miHmi A7
a já na cestě dříve plné kamení.
D F#mi
Sám v údivu si šeptám:
D F#mi Emi Emaj7 Emi7 A7
Tak tudy jsem chodíval každý den.
Emi A7 Emi A7
a pak se nahlas zeptám, jak tenkrát zase breptám:
Emi A7 D F#miHmi A7
"Mám radost, že jsem zůstal jaký jsem."
Emi A7
2. Vždyť já vím, jak sláva voní,
Emi A7 D F#miHmi A7
kdy slunce chodí spát a hvězdy vstávají.
Emi A7
Jak cinká postroj koní
Emi A7 D F#miHmi A7
a za letní noci zdi domů sálají.
D F#mi
Žár měmí barvu slívám
D F#mi Emi Emaj7 Emi7 A7
a když mráz začne kouzlit do oken,
Emi A7 Emi A7
sníh pláň polí odívá, a tak se kolem dívám,
Emi A7 D F#miHmi A7
mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.
Emi A7
3. Nespěchám jak se sluší
Emi A7 D F#miHmi A7
a proč taky, když chci se dobře podívat
Emi A7
na krásu, která vzruší
Emi A7 D F#miHmi A7
a pak si o ní třeba s dětmi povídat.
D F#mi
Objevit kytku v lomu
D F#mi Emi Emaj7 Emi7 A7
prásknout sebou pod smrk na holou zem.
Emi A7 Emi A7
Přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu,
Emi A7 D F#miHmi A7
mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.
Emi A7 Emi A7
Přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu,
Emi A7 D F#miHmi A7
mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.