F#mi A E F#mi
1. My čekali jaro, a zatím přišel mráz,
A E F#mi
tak strašlivou zimu nezažil nikdo z nás,
A E F#mi
z těžkých černých mraků se stále sypal sníh
A E F#mi
a vánice sílí v poryvech ledových.
A E
Z chýší dřevo mizí a mouky ubývá,
Hmi E
do sýpek se raději už nikdo nedívá,
A E
zvěř z okolních lesů nám stála u dveří
Hmi E F#mi
a hladoví ptáci přilétli za zvěří, a stále blíž.
F#mi A E F#mi
2. Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
A E F#mi
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
A E F#mi
"Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí
A E F#mi
já do města bych zašel, doktor snad poradí."
A E
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
Hmi E
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
A E
"Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
Hmi E F#mi
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"
F#mi A E F#mi
3. Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
A E F#mi
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
A E F#mi
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
A E F#mi
na sněhové pláně si každý pospíšil.
A E
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
Hmi E
kterým bych v té bouři nejel ani sám,
A E
a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,
Hmi E F#mi
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.
F#mi A E F#mi
*: Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací ...