C#mi E H C#mi
1. My čekali jaro, a zatím přišel mráz,
E H C#mi
tak strašlivou zimu nezažil nikdo z nás,
E H C#mi
z těžkých černých mraků se stále sypal sníh
E H C#mi
a vánice sílí v poryvech ledových.
E H
Z chýší dřevo mizí a mouky ubývá,
F#mi H
do sýpek se raději už nikdo nedívá,
E H
zvěř z okolních lesů nám stála u dveří
F#mi H C#mi
a hladoví ptáci přilétli za zvěří, a stále blíž.
C#mi E H C#mi
2. Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
E H C#mi
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
E H C#mi
"Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí
E H C#mi
já do města bych zašel, doktor snad poradí."
E H
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
F#mi H
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
E H
"Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
F#mi H C#mi
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"
C#mi E H C#mi
3. Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
E H C#mi
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
E H C#mi
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
E H C#mi
na sněhové pláně si každý pospíšil.
E H
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
F#mi H
kterým bych v té bouři nejel ani sám,
E H
a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,
F#mi H C#mi
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.
C#mi E H C#mi
*: Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací ...