Hmi D A Hmi
1. My čekali jaro, a zatím přišel mráz,
D A Hmi
tak strašlivou zimu nezažil nikdo z nás,
D A Hmi
z těžkých černých mraků se stále sypal sníh
D A Hmi
a vánice sílí v poryvech ledových.
D A
Z chýší dřevo mizí a mouky ubývá,
Emi A
do sýpek se raději už nikdo nedívá,
D A
zvěř z okolních lesů nám stála u dveří
Emi A Hmi
a hladoví ptáci přilétli za zvěří, a stále blíž.
Hmi D A Hmi
2. Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
D A Hmi
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
D A Hmi
"Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí
D A Hmi
já do města bych zašel, doktor snad poradí."
D A
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
Emi A
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
D A
"Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
Emi A Hmi
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"
Hmi D A Hmi
3. Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
D A Hmi
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
D A Hmi
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
D A Hmi
na sněhové pláně si každý pospíšil.
D A
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
Emi A
kterým bych v té bouři nejel ani sám,
D A
a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,
Emi A Hmi
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.
Hmi D A Hmi
*: Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací ...