Emi G D Emi
1. My čekali jaro, a zatím přišel mráz,
G D Emi
tak strašlivou zimu nezažil nikdo z nás,
G D Emi
z těžkých černých mraků se stále sypal sníh
G D Emi
a vánice sílí v poryvech ledových.
G D
Z chýší dřevo mizí a mouky ubývá,
Ami D
do sýpek se raději už nikdo nedívá,
G D
zvěř z okolních lesů nám stála u dveří
Ami D Emi
a hladoví ptáci přilétli za zvěří, a stále blíž.
Emi G D Emi
2. Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
G D Emi
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
G D Emi
"Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí
G D Emi
já do města bych zašel, doktor snad poradí."
G D
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
Ami D
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
G D
"Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
Ami D Emi
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"
Emi G D Emi
3. Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
G D Emi
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
G D Emi
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
G D Emi
na sněhové pláně si každý pospíšil.
G D
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
Ami D
kterým bych v té bouři nejel ani sám,
G D
a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,
Ami D Emi
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.
Emi G D Emi
*: Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací ...