A
1. Já sám pozdě večer jsem do sálu vešel,
E
sedl za stůl a uslyšel smích,
Hmi E7 Hmi E7
krásná se zdála a na mne se smála,
Hmi E7 A
já se zeptal, jak říkat jí smím,
jestli chceš, tak mi tykej a jak chceš mi říkej,
A7 D
máš-li touhu, tak líbat mě smíš,
E7
a bílá jak svíce už neřekla více,
A
já se díval, jak sedá si blíž.
A
2. Pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil,
E
a vzápětí zamířil k nám,
Hmi E7 Hmi E7
já cítil, jak blednu a dech můj se krátí,
Hmi E7 A
já malý byl a byl jsem sám,
to, co potom se stalo, mě úplně vzalo,
A7 D
měl začít a právě mě zbít,
E7
však zničil mé plány, řek' namísto rány
A
slov pár, dodnes slyším je znít.
A D
R: Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil,
A
já říkal si dávno, že bídným jsem byl,
D
já cítil se králem, teď chudák jsem málem
A
a v mlhách se ztrácí můj cíl,"
E7 A
řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil."
A
3. Dál vím, že zmizel jak spadané listí,
E
ale jeho stín nezmizel s ním,
Hmi E7 Hmi E7
my dál tu hru hráli a ve dveřích stáli,
Hmi E7 A
i tam s námi stál ten stín,
byla krásná jak nebe, já slyšel sám sebe,
A7 D
jak si říkám, že nepůjdu dál,
E7
teď nevím nic o ní, jen hlavou se honí
A
těch slov pár a stín, co tam stál.
A D
R: Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil,
A
já říkal si dávno, že bídným jsem byl,
D
já cítil se králem, teď chudák jsem málem
A
a v mlhách se ztrácí můj cíl,"
E7 A
řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil."