H
1. Já sám pozdě večer jsem do sálu vešel,
F#
sedl za stůl a uslyšel smích,
C#mi F#7 C#mi F#7
krásná se zdála a na mne se smála,
C#mi F#7 H
já se zeptal, jak říkat jí smím,
jestli chceš, tak mi tykej a jak chceš mi říkej,
H7 E
máš-li touhu, tak líbat mě smíš,
F#7
a bílá jak svíce už neřekla více,
H
já se díval, jak sedá si blíž.
H
2. Pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil,
F#
a vzápětí zamířil k nám,
C#mi F#7 C#mi F#7
já cítil, jak blednu a dech můj se krátí,
C#mi F#7 H
já malý byl a byl jsem sám,
to, co potom se stalo, mě úplně vzalo,
H7 E
měl začít a právě mě zbít,
F#7
však zničil mé plány, řek' namísto rány
H
slov pár, dodnes slyším je znít.
H E
R: Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil,
H
já říkal si dávno, že bídným jsem byl,
E
já cítil se králem, teď chudák jsem málem
H
a v mlhách se ztrácí můj cíl,"
F#7 H
řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil."
H
3. Dál vím, že zmizel jak spadané listí,
F#
ale jeho stín nezmizel s ním,
C#mi F#7 C#mi F#7
my dál tu hru hráli a ve dveřích stáli,
C#mi F#7 H
i tam s námi stál ten stín,
byla krásná jak nebe, já slyšel sám sebe,
H7 E
jak si říkám, že nepůjdu dál,
F#7
teď nevím nic o ní, jen hlavou se honí
H
těch slov pár a stín, co tam stál.
H E
R: Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil,
H
já říkal si dávno, že bídným jsem byl,
E
já cítil se králem, teď chudák jsem málem
H
a v mlhách se ztrácí můj cíl,"
F#7 H
řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil."