F
1. Já sám pozdě večer jsem do sálu vešel,
C
sedl za stůl a uslyšel smích,
Gmi C7 Gmi C7
krásná se zdála a na mne se smála,
Gmi C7 F
já se zeptal, jak říkat jí smím,
jestli chceš, tak mi tykej a jak chceš mi říkej,
F7 Bb
máš-li touhu, tak líbat mě smíš,
C7
a bílá jak svíce už neřekla více,
F
já se díval, jak sedá si blíž.
F
2. Pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil,
C
a vzápětí zamířil k nám,
Gmi C7 Gmi C7
já cítil, jak blednu a dech můj se krátí,
Gmi C7 F
já malý byl a byl jsem sám,
to, co potom se stalo, mě úplně vzalo,
F7 Bb
měl začít a právě mě zbít,
C7
však zničil mé plány, řek' namísto rány
F
slov pár, dodnes slyším je znít.
F Bb
R: Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil,
F
já říkal si dávno, že bídným jsem byl,
Bb
já cítil se králem, teď chudák jsem málem
F
a v mlhách se ztrácí můj cíl,"
C7 F
řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil."
F
3. Dál vím, že zmizel jak spadané listí,
C
ale jeho stín nezmizel s ním,
Gmi C7 Gmi C7
my dál tu hru hráli a ve dveřích stáli,
Gmi C7 F
i tam s námi stál ten stín,
byla krásná jak nebe, já slyšel sám sebe,
F7 Bb
jak si říkám, že nepůjdu dál,
C7
teď nevím nic o ní, jen hlavou se honí
F
těch slov pár a stín, co tam stál.
F Bb
R: Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil,
F
já říkal si dávno, že bídným jsem byl,
Bb
já cítil se králem, teď chudák jsem málem
F
a v mlhách se ztrácí můj cíl,"
C7 F
řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil."