E
1. Já sám pozdě večer jsem do sálu vešel,
H
sedl za stůl a uslyšel smích,
F#mi H7 F#mi H7
krásná se zdála a na mne se smála,
F#mi H7 E
já se zeptal, jak říkat jí smím,
jestli chceš, tak mi tykej a jak chceš mi říkej,
E7 A
máš-li touhu, tak líbat mě smíš,
H7
a bílá jak svíce už neřekla více,
E
já se díval, jak sedá si blíž.
E
2. Pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil,
H
a vzápětí zamířil k nám,
F#mi H7 F#mi H7
já cítil, jak blednu a dech můj se krátí,
F#mi H7 E
já malý byl a byl jsem sám,
to, co potom se stalo, mě úplně vzalo,
E7 A
měl začít a právě mě zbít,
H7
však zničil mé plány, řek' namísto rány
E
slov pár, dodnes slyším je znít.
E A
R: Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil,
E
já říkal si dávno, že bídným jsem byl,
A
já cítil se králem, teď chudák jsem málem
E
a v mlhách se ztrácí můj cíl,"
H7 E
řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil."
E
3. Dál vím, že zmizel jak spadané listí,
H
ale jeho stín nezmizel s ním,
F#mi H7 F#mi H7
my dál tu hru hráli a ve dveřích stáli,
F#mi H7 E
i tam s námi stál ten stín,
byla krásná jak nebe, já slyšel sám sebe,
E7 A
jak si říkám, že nepůjdu dál,
H7
teď nevím nic o ní, jen hlavou se honí
E
těch slov pár a stín, co tam stál.
E A
R: Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil,
E
já říkal si dávno, že bídným jsem byl,
A
já cítil se králem, teď chudák jsem málem
E
a v mlhách se ztrácí můj cíl,"
H7 E
řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil."