D
1. Já sám pozdě večer jsem do sálu vešel,
A
sedl za stůl a uslyšel smích,
Emi A7 Emi A7
krásná se zdála a na mne se smála,
Emi A7 D
já se zeptal, jak říkat jí smím,
jestli chceš, tak mi tykej a jak chceš mi říkej,
D7 G
máš-li touhu, tak líbat mě smíš,
A7
a bílá jak svíce už neřekla více,
D
já se díval, jak sedá si blíž.
D
2. Pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil,
A
a vzápětí zamířil k nám,
Emi A7 Emi A7
já cítil, jak blednu a dech můj se krátí,
Emi A7 D
já malý byl a byl jsem sám,
to, co potom se stalo, mě úplně vzalo,
D7 G
měl začít a právě mě zbít,
A7
však zničil mé plány, řek' namísto rány
D
slov pár, dodnes slyším je znít.
D G
R: Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil,
D
já říkal si dávno, že bídným jsem byl,
G
já cítil se králem, teď chudák jsem málem
D
a v mlhách se ztrácí můj cíl,"
A7 D
řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil."
D
3. Dál vím, že zmizel jak spadané listí,
A
ale jeho stín nezmizel s ním,
Emi A7 Emi A7
my dál tu hru hráli a ve dveřích stáli,
Emi A7 D
i tam s námi stál ten stín,
byla krásná jak nebe, já slyšel sám sebe,
D7 G
jak si říkám, že nepůjdu dál,
A7
teď nevím nic o ní, jen hlavou se honí
D
těch slov pár a stín, co tam stál.
D G
R: Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil,
D
já říkal si dávno, že bídným jsem byl,
G
já cítil se králem, teď chudák jsem málem
D
a v mlhách se ztrácí můj cíl,"
A7 D
řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil."