F F BbF BbF F C
F F BbF BbF F C F
F
1. Až mi čas řekne stůj,
Bb F
až si jednou sundám boty,
Bb F
až mi smích kolejnic
F C
řekne příteli skoč,
F
až mi zesvětští dlaň
Bb F
jako kachel z terakoty,
Bb F
až se posadím k tvým dveřím,
F C F
prosím neptej se proč.
F
2. Až mi prach z věčných cest
Bb F
zhladí jizvu na mé tváři,
Bb F
až budu vědět věci,
F C
které líp nevědět,
F
až mi poslední verš
Bb F
zplaní v starém makuláři,
Bb F
snad to bude pozdě,
F C F
ale jistě naposled.
G
3. Až pak vítr a déšť
C G
smyjí stopy u Golgoty,
C G
až se dým spálenišť
D
nakonec rozplyne,
G
až si odepnu pás,
C G
až si jednou sundám boty,
C G
až nezbude mi nic
G D G
a možná tobě taky ne.