A A D A D A A E
A A D A D A A E A
A
1. Až mi čas řekne stůj,
D A
až si jednou sundám boty,
D A
až mi smích kolejnic
A E
řekne příteli skoč,
A
až mi zesvětští dlaň
D A
jako kachel z terakoty,
D A
až se posadím k tvým dveřím,
A E A
prosím neptej se proč.
A
2. Až mi prach z věčných cest
D A
zhladí jizvu na mé tváři,
D A
až budu vědět věci,
A E
které líp nevědět,
A
až mi poslední verš
D A
zplaní v starém makuláři,
D A
snad to bude pozdě,
A E A
ale jistě naposled.
H
3. Až pak vítr a déšť
E H
smyjí stopy u Golgoty,
E H
až se dým spálenišť
F#
nakonec rozplyne,
H
až si odepnu pás,
E H
až si jednou sundám boty,
E H
až nezbude mi nic
H F# H
a možná tobě taky ne.