pro můj hlas -5
F#mH7 E
F#m H7 E
1. Dívám se na vlaky, které jezdí po svých kolejích,
F#m H7 E
dívám se, kolik už má zeměkoule prstenů.
F#m F#mH7 E C#m
Sever je nahoře a dole, zase jih,
F#m H7
snad jednou dohoní můj hlas mou vlastní ozvěnu.
E G#m C#m A H7 E G#m
R. Mám rád vlaky, co někam jedou,
C#m A H7 E E7
mám rád vlaky, co nikde nestaví.
F#m H7 E C#m
Mám rád cesty, co někam vedou,
F#m H7 E
a půjdu pořád, i když se mé nohy unaví.
F#m H7 E
2. Jsem topičem v tom vlaku, který nikdy nikde nestaví,
F#m H7 E
a pořád někam pospíchám a pořád nemám čas,
F#m H7 E C#m
neptej se mě proč to dělám, vzal jsem si do hlavy,
F#m H7
že nesmím chvíli stát, abych snad něco nepropás.
E G#m C#m A H7 E G#m
R. Mám rád vlaky, co někam jedou,
C#m A H7 E E7
mám rád vlaky, co nikde nestaví.
F#m H7 E C#m
Mám rád cesty, co někam vedou,
F#m H7 E
a půjdu pořád, i když se mé nohy unaví.
F#m H7 E
3. Viděl jsem vrabčáka, smrt jej míjela,
F#m H7 E
byla to Edith Piaf, tiše jsem za ní šel.
F#m H7 E C#m
Žádná její píseň nebyla veselá
F#m H7
a přece jsem byl šťastný, když jsem ji uslyšel.
E G#m C#m A H7 E G#m
R. Mám rád vlaky, co někam jedou,
C#m A H7 E E7
mám rád vlaky, co nikde nestaví.
F#m H7 E C#m
Mám rád cesty, co někam vedou,
F#m H7 E
a půjdu pořád, i když se mé nohy unaví.
F#m H7 E
4. Potkal jsem muže v dlouhé olověné zástěře,
F#m H7 E
ptal jsem se, proč bydlí tam, kde ani chvíli není klid
F#m H7 E C#m
a kde smrt každý den klepe na dveře.
F#m H7
Jenom se usmál, řek: jak vám to vysvětlit...
E G#m C#m A H7 E G#m
R. Mám rád vlaky, co někam jedou,
C#m A H7 E E7
mám rád vlaky, co nikde nestaví.
F#m H7 E C#m
Mám rád cesty, co někam vedou,
F#m H7 E
a půjdu pořád, i když se mé nohy unaví.