Ami
1. Sednu si na taburet z lýčí
F
a ty na postel z nehorázné něhy,
G
a to spojení z nás zničí,
Ami
tvá tvář je víc než boží
F
i v týhle chvíli, která nemá břehy,
G
a v tom strachu, kdo koho dřív složí,
F G
jak ten pár chromejch koní.
Ami
2. Tak marnejch jako záře svící
F
na pláň rozdupanou těmi,
G
co se milujou jak býci,
Ami
kde se v osudovým třesku
F
řítí touhle věčnou zemí
G
stáda rozpálenejch mezků,
F G
nejen pár chromejch koní.
Ami
3. Těch, co se věčně choulí k sobě,
F
viní kdekoho z tý zimy,
G
kdy je v posteli jak v hrobě,
Ami
kdy ti nevinní se vzbouří
F
a ti vinní se vzbouří s nimi,
G
že se udí v jednom kouři,
F G
jak ten pár chromejch koní.
C G
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
C Ami F C
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.
C
*: Tak mi podej láhev piva,
Ami
která jediná tu zbyla,
G
která jediná tu zpívá,
C
jen se zvedej, ty mý mládě,
Ami
jsme teď první, v tom je síla,
G
a taky předposlední v řadě,
F G
po nás pár chromejch koní.
Ami
4. Ti se belhají k svý mezi,
F
která byla a už není,
G
a ta ženská z nich je březí,
Ami
a nás v kleštích drží sázka,
F
při zemi to hřmění
G
a při životě láska,
F G
jak ten pár chromejch koní.
C G
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
C Ami F C
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.