G#mi
1. Sednu si na taburet z lýčí
E
a ty na postel z nehorázné něhy,
F#
a to spojení z nás zničí,
G#mi
tvá tvář je víc než boží
E
i v týhle chvíli, která nemá břehy,
F#
a v tom strachu, kdo koho dřív složí,
E F#
jak ten pár chromejch koní.
G#mi
2. Tak marnejch jako záře svící
E
na pláň rozdupanou těmi,
F#
co se milujou jak býci,
G#mi
kde se v osudovým třesku
E
řítí touhle věčnou zemí
F#
stáda rozpálenejch mezků,
E F#
nejen pár chromejch koní.
G#mi
3. Těch, co se věčně choulí k sobě,
E
viní kdekoho z tý zimy,
F#
kdy je v posteli jak v hrobě,
G#mi
kdy ti nevinní se vzbouří
E
a ti vinní se vzbouří s nimi,
F#
že se udí v jednom kouři,
E F#
jak ten pár chromejch koní.
H F#
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
H G#mi E H
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.
H
*: Tak mi podej láhev piva,
G#mi
která jediná tu zbyla,
F#
která jediná tu zpívá,
H
jen se zvedej, ty mý mládě,
G#mi
jsme teď první, v tom je síla,
F#
a taky předposlední v řadě,
E F#
po nás pár chromejch koní.
G#mi
4. Ti se belhají k svý mezi,
E
která byla a už není,
F#
a ta ženská z nich je březí,
G#mi
a nás v kleštích drží sázka,
E
při zemi to hřmění
F#
a při životě láska,
E F#
jak ten pár chromejch koní.
H F#
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
H G#mi E H
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.