F#mi
1. Sednu si na taburet z lýčí
D
a ty na postel z nehorázné něhy,
E
a to spojení z nás zničí,
F#mi
tvá tvář je víc než boží
D
i v týhle chvíli, která nemá břehy,
E
a v tom strachu, kdo koho dřív složí,
D E
jak ten pár chromejch koní.
F#mi
2. Tak marnejch jako záře svící
D
na pláň rozdupanou těmi,
E
co se milujou jak býci,
F#mi
kde se v osudovým třesku
D
řítí touhle věčnou zemí
E
stáda rozpálenejch mezků,
D E
nejen pár chromejch koní.
F#mi
3. Těch, co se věčně choulí k sobě,
D
viní kdekoho z tý zimy,
E
kdy je v posteli jak v hrobě,
F#mi
kdy ti nevinní se vzbouří
D
a ti vinní se vzbouří s nimi,
E
že se udí v jednom kouři,
D E
jak ten pár chromejch koní.
A E
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
A F#mi D A
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.
A
*: Tak mi podej láhev piva,
F#mi
která jediná tu zbyla,
E
která jediná tu zpívá,
A
jen se zvedej, ty mý mládě,
F#mi
jsme teď první, v tom je síla,
E
a taky předposlední v řadě,
D E
po nás pár chromejch koní.
F#mi
4. Ti se belhají k svý mezi,
D
která byla a už není,
E
a ta ženská z nich je březí,
F#mi
a nás v kleštích drží sázka,
D
při zemi to hřmění
E
a při životě láska,
D E
jak ten pár chromejch koní.
A E
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
A F#mi D A
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.