Dmi
1. Sednu si na taburet z lýčí
Bb
a ty na postel z nehorázné něhy,
C
a to spojení z nás zničí,
Dmi
tvá tvář je víc než boží
Bb
i v týhle chvíli, která nemá břehy,
C
a v tom strachu, kdo koho dřív složí,
Bb C
jak ten pár chromejch koní.
Dmi
2. Tak marnejch jako záře svící
Bb
na pláň rozdupanou těmi,
C
co se milujou jak býci,
Dmi
kde se v osudovým třesku
Bb
řítí touhle věčnou zemí
C
stáda rozpálenejch mezků,
Bb C
nejen pár chromejch koní.
Dmi
3. Těch, co se věčně choulí k sobě,
Bb
viní kdekoho z tý zimy,
C
kdy je v posteli jak v hrobě,
Dmi
kdy ti nevinní se vzbouří
Bb
a ti vinní se vzbouří s nimi,
C
že se udí v jednom kouři,
Bb C
jak ten pár chromejch koní.
F C
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
F Dmi Bb F
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.
F
*: Tak mi podej láhev piva,
Dmi
která jediná tu zbyla,
C
která jediná tu zpívá,
F
jen se zvedej, ty mý mládě,
Dmi
jsme teď první, v tom je síla,
C
a taky předposlední v řadě,
Bb C
po nás pár chromejch koní.
Dmi
4. Ti se belhají k svý mezi,
Bb
která byla a už není,
C
a ta ženská z nich je březí,
Dmi
a nás v kleštích drží sázka,
Bb
při zemi to hřmění
C
a při životě láska,
Bb C
jak ten pár chromejch koní.
F C
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
F Dmi Bb F
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.