C#mi
1. Sednu si na taburet z lýčí
A
a ty na postel z nehorázné něhy,
H
a to spojení z nás zničí,
C#mi
tvá tvář je víc než boží
A
i v týhle chvíli, která nemá břehy,
H
a v tom strachu, kdo koho dřív složí,
A H
jak ten pár chromejch koní.
C#mi
2. Tak marnejch jako záře svící
A
na pláň rozdupanou těmi,
H
co se milujou jak býci,
C#mi
kde se v osudovým třesku
A
řítí touhle věčnou zemí
H
stáda rozpálenejch mezků,
A H
nejen pár chromejch koní.
C#mi
3. Těch, co se věčně choulí k sobě,
A
viní kdekoho z tý zimy,
H
kdy je v posteli jak v hrobě,
C#mi
kdy ti nevinní se vzbouří
A
a ti vinní se vzbouří s nimi,
H
že se udí v jednom kouři,
A H
jak ten pár chromejch koní.
E H
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
E C#mi A E
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.
E
*: Tak mi podej láhev piva,
C#mi
která jediná tu zbyla,
H
která jediná tu zpívá,
E
jen se zvedej, ty mý mládě,
C#mi
jsme teď první, v tom je síla,
H
a taky předposlední v řadě,
A H
po nás pár chromejch koní.
C#mi
4. Ti se belhají k svý mezi,
A
která byla a už není,
H
a ta ženská z nich je březí,
C#mi
a nás v kleštích drží sázka,
A
při zemi to hřmění
H
a při životě láska,
A H
jak ten pár chromejch koní.
E H
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
E C#mi A E
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.