Hmi
1. Sednu si na taburet z lýčí
G
a ty na postel z nehorázné něhy,
A
a to spojení z nás zničí,
Hmi
tvá tvář je víc než boží
G
i v týhle chvíli, která nemá břehy,
A
a v tom strachu, kdo koho dřív složí,
G A
jak ten pár chromejch koní.
Hmi
2. Tak marnejch jako záře svící
G
na pláň rozdupanou těmi,
A
co se milujou jak býci,
Hmi
kde se v osudovým třesku
G
řítí touhle věčnou zemí
A
stáda rozpálenejch mezků,
G A
nejen pár chromejch koní.
Hmi
3. Těch, co se věčně choulí k sobě,
G
viní kdekoho z tý zimy,
A
kdy je v posteli jak v hrobě,
Hmi
kdy ti nevinní se vzbouří
G
a ti vinní se vzbouří s nimi,
A
že se udí v jednom kouři,
G A
jak ten pár chromejch koní.
D A
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
D Hmi G D
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.
D
*: Tak mi podej láhev piva,
Hmi
která jediná tu zbyla,
A
která jediná tu zpívá,
D
jen se zvedej, ty mý mládě,
Hmi
jsme teď první, v tom je síla,
A
a taky předposlední v řadě,
G A
po nás pár chromejch koní.
Hmi
4. Ti se belhají k svý mezi,
G
která byla a už není,
A
a ta ženská z nich je březí,
Hmi
a nás v kleštích drží sázka,
G
při zemi to hřmění
A
a při životě láska,
G A
jak ten pár chromejch koní.
D A
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
D Hmi G D
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.