D#mi
1. Sednu si na taburet z lýčí
H
a ty na postel z nehorázné něhy,
C#
a to spojení z nás zničí,
D#mi
tvá tvář je víc než boží
H
i v týhle chvíli, která nemá břehy,
C#
a v tom strachu, kdo koho dřív složí,
H C#
jak ten pár chromejch koní.
D#mi
2. Tak marnejch jako záře svící
H
na pláň rozdupanou těmi,
C#
co se milujou jak býci,
D#mi
kde se v osudovým třesku
H
řítí touhle věčnou zemí
C#
stáda rozpálenejch mezků,
H C#
nejen pár chromejch koní.
D#mi
3. Těch, co se věčně choulí k sobě,
H
viní kdekoho z tý zimy,
C#
kdy je v posteli jak v hrobě,
D#mi
kdy ti nevinní se vzbouří
H
a ti vinní se vzbouří s nimi,
C#
že se udí v jednom kouři,
H C#
jak ten pár chromejch koní.
F# C#
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
F# D#mi H F#
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.
F#
*: Tak mi podej láhev piva,
D#mi
která jediná tu zbyla,
C#
která jediná tu zpívá,
F#
jen se zvedej, ty mý mládě,
D#mi
jsme teď první, v tom je síla,
C#
a taky předposlední v řadě,
H C#
po nás pár chromejch koní.
D#mi
4. Ti se belhají k svý mezi,
H
která byla a už není,
C#
a ta ženská z nich je březí,
D#mi
a nás v kleštích drží sázka,
H
při zemi to hřmění
C#
a při životě láska,
H C#
jak ten pár chromejch koní.
F# C#
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
F# D#mi H F#
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.