Emi
1. Sednu si na taburet z lýčí
C
a ty na postel z nehorázné něhy,
D
a to spojení z nás zničí,
Emi
tvá tvář je víc než boží
C
i v týhle chvíli, která nemá břehy,
D
a v tom strachu, kdo koho dřív složí,
C D
jak ten pár chromejch koní.
Emi
2. Tak marnejch jako záře svící
C
na pláň rozdupanou těmi,
D
co se milujou jak býci,
Emi
kde se v osudovým třesku
C
řítí touhle věčnou zemí
D
stáda rozpálenejch mezků,
C D
nejen pár chromejch koní.
Emi
3. Těch, co se věčně choulí k sobě,
C
viní kdekoho z tý zimy,
D
kdy je v posteli jak v hrobě,
Emi
kdy ti nevinní se vzbouří
C
a ti vinní se vzbouří s nimi,
D
že se udí v jednom kouři,
C D
jak ten pár chromejch koní.
G D
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
G Emi C G
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.
G
*: Tak mi podej láhev piva,
Emi
která jediná tu zbyla,
D
která jediná tu zpívá,
G
jen se zvedej, ty mý mládě,
Emi
jsme teď první, v tom je síla,
D
a taky předposlední v řadě,
C D
po nás pár chromejch koní.
Emi
4. Ti se belhají k svý mezi,
C
která byla a už není,
D
a ta ženská z nich je březí,
Emi
a nás v kleštích drží sázka,
C
při zemi to hřmění
D
a při životě láska,
C D
jak ten pár chromejch koní.
G D
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
G Emi C G
jen dál, jen dál, jen dál, jen dál.