D E A
1. Ten den, co vítr listí z města svál,
D E F#mi
můj džíp se vracel, jako by se bál,
D E A
že asfaltový moře odliv má
D E F#
a stáj že svýho koně nepozná.
A E
R: Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst,
Hmi F#mi
řekni, kdo by se vracel, všude je tisíce cest,
A E
tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš,
Hmi F#mi
tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš
E A
naposled, naposled.
D E A
2. Já z dálky viděl město v slunci stát
D E F#mi
a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát,
D E A
proč vítr mlátí spoustou okenic,
D E F#
proč jsou v ulici auta, jinak nic?
A E
R: Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst,
Hmi F#mi
řekni, kdo by se vracel, všude je tisíce cest,
A E
tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš,
Hmi F#mi
tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš
E A
naposled, naposled.
D E A
3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut
D E F#mi
zaznívá odněkud něžný tón flaut
D E A
a v závěji starýho papíru
D E F#
válej' se černý klapky z klavíru.
A E
R: Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst,
Hmi F#mi
řekni, kdo by se vracel, všude je tisíce cest,
A E
tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš,
Hmi F#mi
tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš
E A
naposled, naposled.
D E A
4. Tak loudám se tím hrozným městem sám
D E F#mi
a vím, že Terezu už nepotkám,
D E A
jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
D E F#
a vosamělý město mlčící.
A E
R: Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst,
Hmi F#mi
řekni, kdo by se vracel, všude je tisíce cest,
A E
tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš,
Hmi F#mi
tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš
E A
naposled, naposled.