G A D
1. Ten den, co vítr listí z města svál,
G A Hmi
můj džíp se vracel, jako by se bál,
G A D
že asfaltový moře odliv má
G A H
a stáj že svýho koně nepozná.
D A
R: Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst,
Emi Hmi
řekni, kdo by se vracel, všude je tisíce cest,
D A
tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš,
Emi Hmi
tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš
A D
naposled, naposled.
G A D
2. Já z dálky viděl město v slunci stát
G A Hmi
a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát,
G A D
proč vítr mlátí spoustou okenic,
G A H
proč jsou v ulici auta, jinak nic?
D A
R: Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst,
Emi Hmi
řekni, kdo by se vracel, všude je tisíce cest,
D A
tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš,
Emi Hmi
tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš
A D
naposled, naposled.
G A D
3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut
G A Hmi
zaznívá odněkud něžný tón flaut
G A D
a v závěji starýho papíru
G A H
válej' se černý klapky z klavíru.
D A
R: Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst,
Emi Hmi
řekni, kdo by se vracel, všude je tisíce cest,
D A
tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš,
Emi Hmi
tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš
A D
naposled, naposled.
G A D
4. Tak loudám se tím hrozným městem sám
G A Hmi
a vím, že Terezu už nepotkám,
G A D
jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
G A H
a vosamělý město mlčící.
D A
R: Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst,
Emi Hmi
řekni, kdo by se vracel, všude je tisíce cest,
D A
tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš,
Emi Hmi
tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš
A D
naposled, naposled.