Když jsem byl ještě malý hoch, tak mi maminka v některých křivolakých uličkách Starého města ukazovala podivné zakulacené dlažební kostky – Kočičí hlavy. Bylo mi divné, proč jsou tak kulaté, ale asi to mělo nějaký účel, tak jsem se tím moc nezabýval.

Po letech jsem si všiml, jak se kolem Staroměstského náměstí pomalu obrušují dlažební kostky v ulicích, kde jezdí kočáry tažené koňmi. Po nějaké době bylo obrušování na některých zvláště zatížených místech tak výrazné, že mi to v hlavě sepnulo, skládanka současných a dětských zkušeností do sebe perfektně zapadla a já objevil Ameriku.

Dnes ráno cestou z Uhelňáku, kam jsem zavedl děti do školy, jsem na Malém náměstí nafotil dlažební kostky v různém stavu.

Tady jsou kostky u kraje náměstí. Je zřejmé, že se vyrábějí jako kvádry.

V místě, kde jezdí kočáry, je jasně patrné olamování a obrušování rohů. Zřejmě za to můžou okovaná kola kočárů a podkovy koní.

Díky olámaným hranám vzniká mezi kostkami větší mezera. Tím dochází i k silnější erozi výplně, kostka se více obnažuje a vzniká prostor k dalšímu obrušování. Výsledný tvar bude připomínat kočičí hlavu.

V místě, kde Malé náměstí ústí do Staroměstského, je dlažba tvořena malými kvádry. Ve srovnání s běžnou dlažbou jsou asi jen čtvrtinové. Je jasně vidět, že tohle dláždění provoz kočárů obrušuje mnohem více, než velké kostky, proto se zřejmě v ulicích nepoužívalo.

Takže teď už vím, že staří kameníci lámali dlažební kostky ve tvaru kvádru, a že kočičí hlavy se z nich stávali až časem.